„Debil, idiot, imbecil, hňup!“ Škrábala se z vozíku a nadávky neznaly konce. Nepomohly žádné mladíkovy omluvy, ba naopak, jako by tím přikládal pod kotel ještě více.
„Víš co? Polib si, krávo!“ Utrousil mladík ve svém rodném jazyce a šel si po svých. Tohle Lolu zastavilo, ten jazyk znala velmi dobře. Pochopila, že tahle věta nebyla žádnou lichotkou. Chtěla mu oplatit stejnou mincí, jenže nic kloudného ji nenapadlo a mladík si klidně odjížděl i s vozíkem hnoje. Tak to ne, jí nikdo nadávat nebude. Vzala do ruky jeden upadlý kobylinec, ještě byl teplý, a mrskla jím po mladíkovi. Trefa, rovnou za krk, jen to mlasklo.
„Ty si taky polib, osle.“ Vypálila na něj tuhle salvu v jeho rodné řeči, čímž ho úplně odrovnala a mladík teď stál jako solný sloup. Dostalo se jí odplaty a konečně mohla za svým Ringem, který už netrpělivě pohrabával kopytem.
Ringo uháněl s Lolou jako o závod, užívali si spolu tu volnost, kterou jim dopřávala krajina kolem farmy, ale každá cesta má svůj cíl a každý výlet musí skončit. Lola věděla, že Šimon jezdí nerad v zácpě a brzy nastane špička. Je načase vyrazit zpátky na farmu. Pobídla Riga do lehkého klusu a zamířili k ohradě. Už ji měli na dohled, když se před nimi objevila dívka. Ne však Jane, ale dívka ve věku jako Lola, oblečená celá v bílém a vůbec byla celá pobledlá v jakémsi mlhavém závoji. „Lů, pomoz!“ zvedla ruce, čímž Ringa vyvedla z míry. Začal se zvedat na zadní, koulel očima, frkat, jako by se něčeho vylekal, načež tryskem vyrazil ke stáji. Lola mohla tahat za opratě, jak chtěla, Ringo nereagoval. Tohle nemohlo dopadnout dobře. Strach o holý život začal mít skutečné obrysy. Hlavou se jí honily všelijaké myšlenky, ale věděla, že ať se děje, co se děje, nesmí se za žádnou cenu pustit.
„Prrrrr, Ringo, prrrrr!“ Skočil před koně ten mladík a roztáhl paže, což koně zpomalilo. Pak obratně chytil koni uzdu u huby a pomalu s ním doklusal ke stáji.
