Už nikam neodcházím
Dříve jsem nezůstal, nemohl jsem,
ačkoliv mi bylo líto tvého stínu.
Stínu, který se mihnul za záclonou oken.
Dřív jsem tvůj zármutek nebral jako vinu.
Dříve jsem se vracel, abych zase mizel.
Přes všechnu lásku to bylo semnou peklo.
Nebyl jsem ten, který k tobě vzhlížel,
A vracel se jenom, když mi do bot teklo.
Dnes se omlouvám a ač nechci musím jinam.
Jedu tam, kde ticho vládne nocí.
Neptej se kam, tam není nikdo vítán.
Tak sbohem lásko, už na mne čeká kočí.